Světlo v obrazech, světlo v krajině

Dneska to bude příspěvek trochu ošizený, protože tady budou jen dvě momentky z krajiny a nikoli obraz. Téma je ale opravdu důležité, určitě se v nějakých variacích bude ještě opakovat v bledě modrém (jak jinak – světle).

Světlo v malířské tvorbě

Světlo je jedním z nejdůležitějších prvků každého obrazu. V krajinomalbě ho vnímáme zvlášť intenzivně, a to i když je úplné šero, mlha nebo pozdní večer. Proč? Protože v podstatě pořád procházímě nějakou krajinou – a nikoli zátiším nebo portrétem ***. Ať už je tou krajinou město nebo nějaká příroda.

*** “Procházet portrétem“: tak pokud by to byl hologram, tak by to téměř šlo. Mimochodem – je to z technického pohledu opravdu zajímavá problematika, mrkněte se třeba tady:

https://expmag.com/2021/10/star-wars-is-44-years-old-why-dont-we-have-princess-leia-style-holograms-yet/
Prosím zase zkopírovat odkaz – i to má svoje technické důvody, proč tu nechci klikací odkazy na jiné stránky.

Pomocí světla vytváříme v obrazech iluzi prostoru, hloubky – světlo je klíčové pro atmosféru obrazu. Charakter světla musíme dobře analyzovat už v předloze a zvážit, jestli ho “přesně takto” potřebujeme i pro obraz.

Podívejte se na následující fotku – střední část je jak nasvícená reflektorem. Vypadá to, že pro pomyslné vymezení těžiště obrazu právě zde už to skoro ani lépe / koncentrovaněji nejde.

Ale sluníčko se snažilo a během minuty mně nabídlo alternativní nasvícení stejného motivu. Neříkám, že nutně lepší, ale minimálně je fajn, že se obě verze můžou hned vzít v úvahu (a ne si jen domýšlet, jak by se vše změnilo při absenci nasvícení popředí).

A teď bude (už u malířského stojanu) záležet na nás, co nám vlastně vyhovuje pro obraz z předloh lépe. Každá z těch fotek má svá pro a proti (aspoň z mého pohledu). Většinou končíme nějakou syntézou.

A jak lidé z mých kurzů malování dobře vědí, tak doslovnému přemalování jakékoli předlohy zas tak moc nefandím – určitým vybočením se toho naučíme více.