Moderní geometrická abstrakce

Ne tak docela – v razovité Ostravě je to zatím oficiálně jen dočasná náhražka chybějící dlažby v místním chodníku.

Na druhou stranu – dnešní doba dokáže přetvořit v umělecké dílo prakticky všechno. Nejenom dnešní – vše začalo už za Marcela Duchampa, viz jeho ikonická “Fontána”. Asi není potřeba přidávat odkaz ani nápovědu, o co se jednalo.

Podívejme se tedy zcela neutrálně na tento “objekt” výtvarnickým pohledem. Chybí nám sice kontext okolí, ale dejme tomu, že dílo budu komentovat tak, jak nám ho nabízí fotografie.

• Fotka sama o sobě stojí za povšimnutí – dobře zvolená kompozice, vizuálně vyvážená, žádné rušivé prvky, rozlišení je samozřejmě mizerné – je to jen snapshot bez úprav z videa, které jsem zachytil někde na internetu (zdroj nemám, jinak vždy uvádím).

A teď už rozbor geometrická abstrakce:

• Použité materiály – dobrá volba. Beton, prefabrikované betonové dlaždice jednoho typu a žulové kostky – není to přeplácané. Představte si tam těch materiálů víc – už to bude roztříštěné. Vše trvanlivé materiály, které slibují možnost zachování díla i pro další generace.
• Kompozice – přece jen bych zařadil do kategorie “centrální kompozice”. Ta bývá většinou koncentrovanější než zde, ale zase se pak snadno stane až příliš dominantní. Představte si třeba střední část hladkou a uprostřed narýsovanou jen jednu imitaci kostky místo stávající celé sítě.
• Kresebná část – je nutné ocenit, že tvůrce rozdělil střední část “od ruky”, a to s docela solidní jistotou. Kresba do betonu zjevně vycházela z pohybu ramene (a ne jen zápěstí nebo lokte, jak to bývá u menších formátů) a to je třeba pro kresbu na větších formátech naprosto nezbytná dovednost. Výsledek není utahaný, simulace pravých kostek je tím živější, nepřesnosti nevadí. Teď si představte, že by se použila nějaká laťka, podle které by se kreslilo. Nemyslím si, že by to bylo ku prospěchu díla.
• Dynamika díla – je daná nejen živou kresbou a lehce nervního uložení žulových kostek, ale i tím, že se nikdo nesnažil plochu chodníku příliš srovnat. Lehké zvlnění je příjemné (pokud někdo zakopne a natluče si, nemusí úplně souhlasit).
• Barevná škála – je to dobrá ukázka monochromaticky laděného díla. Takové obrazy/instalace jsou často přirozeně harmonické. To je zároveň často i limituje. Představte si zde třeba někde nějaký výrazný barevný akcent – úplně změní vyznění. A dobře zvolený rozhodně přitáhne další pozornost.
• Místo instalace díla – skvělá volba! Ve veřejném prostoru, jak se dnes říká. To by se mělo postarat o výbornou návštěvnost a velmi široké spektrum návštěvníků. Do nějaké oblastní umělecké galerie si každý cestu rozhodně nenajde.

A teď si sami řekněte, jaké jednoduché alternace díla máme k dispozici a jak se může změnit celé vyznění:

• Tak třeba – že jeden “čtverec” bude “vybarvený”. Už jen volba barvy může být výrazně symbolická. Ale i volba čtverce – nějaký rohový / přímo ve středu / někde jinde ovlivní výsledek víc, než se může zdát.
• Více barevných čtverců – různé barvy. Tlumené / “fauvisticky výrazné”. V nějakém sofistikovaném vzoru nebo jen barvy volené chaoticky. Barvy můžou být voleny i v nějaké konkrétním schématu – třeba komplementárním nebo analogovém, případně méně používaném triadickém.
• Na střední části je možné také třeba hrát piškvorky. S trochou kurátorské ekvilibristiky nám pak výtvor možná spadne už do kategorie kinetického umění (i když to by bylo spíše v případě odnášení těch žulových kostek návštěvníky).
• Pak tam taky můžeme sbíječkou udělat pár děr, nasypat hlínu a něco zasadit. Nebo třeba jen nastrkat nějaké větve – zelené nebo suché? Řada uměleckých děl byla už založena na zániku, rozkladu, tak proč nevsadit třeba na usychání lupení.
• To “usychání lupení…” – kdyby se ta myšlenka pojala moderně, pořádně “green-dealově”, možná by na to tvůrcům přiklepli nějakou tučnou dotaci. To teď vážně frčí, je to “in”, a pro peněženky příjemců dotací rozhodně “cool”.
• Pořád by někdo váhal, že je to umění? Ostrava by určitě našla v rozpočtu peníze pro židličku a pracovní pozici “kustod”, který by měl u této části chodníku službu, vše hlídal, dělal osvětu, atd. Jeho autoritu by zřejmě podpořilo, kdyby byl zaměstnancem místní Galerie výtvarného umění, samozřejmě v patřičné uniformě (nebo to byl dokonce pracovník z dovozu – z pražské Národní galerie, to by ale autoritu kustoda v Ostravě asi nezvedlo).

Ty poslední tři nápady už úplně nezapadají do “jednoduchých alternací”. Tak uvidíme, jaká bude budoucnost této části chodníku. Možná skončí už nejbližší dodávkou žulových kostek do místních stavebnin.

Ty šťastnější kusy betonu / zdí už byly několikrát jinde ve světě pečlivě vyjmuty (za citlivé práce sbíječek v rukou pracovníků v bílých rukavičkách) a převezeny do důstojnějších galerijních prostor za docela slušné peníze.

Můžete se podívat zde: https://www.theguardian.com/artanddesign/2021/feb/17/banksy-mural-removed-nottingham-wall-sold-essex-gallery